Ostrov Dia

Neobydlený ostrov Dia leží asi 12 km severně od Heraklionu, největšího města ostrova Kréta. Mezi letovisky Gouves, Malia a Chersonissos funguje spolehlivě lodní doprava, která nabízí mimo jiné i celodenní výlety právě na ostrov Dia. Během těchto výletů ovšem nezbývá vedle tříhodinové plavby, přestávky na koupání a oběda na palubě lodi příliš mnoho času na důkladné objevování ostrova.

Průměrná délka ostrova ve směru východ - západ je asi 5 km a ve směru sever - jih asi 3 km. S rozlohou necelých 12 km² je Dia po Gavdosu druhým největším z asi 90 ostrovů a ostrůvků rozmístěných kolem Kréty. Nejvyšším vrcholem je Mavromouri s výškou 268 metrů. Severovýchodní pobřeží je skalnaté, jižní pobřeží tvoří čtyři zátoky, Agios Georgios na západě, pak Kapari, Panagia a nakonec Agrilia na východě.

Archeologické průzkumy dosud neobjasnily historii osídlení ostrova, nicméně prokázané je to, že hrál od pradávna důležitou roli jako orientační bod pro navigaci v Krétském moři, zejména od mínojského období až do středověku. Námořníci často využívali právě čtyři zátoky na jižní straně k zakotvení a ochraně před větry ze severních směrů.

Během benátského období byl ostrov znám pod názvem Standia, chráněné zátoky na východě sloužily v 19. století jako obchodní přístavy. Od roku 1938 ho spravuje řecký Lesní úřad, který má administrativní budovu v západní části ostrova, stejně jako několik bungalovů. Jedna cesta vede od západní zátoky Agios Georgios na sever ostrova a končí v zátoce Agrilia na východě.

V roce 1972 hledal v zátoce Agios Georgios na jihozápadě francouzský objevitel bájné město Atlantida. Ztracené město sice nenašel, za to ale objevil starý mínojský přístav. Mínojská civilizace byla pravděpodobně nejen na ostrově, ale na celé Krétě zničena důsledky sopečného výbuchu vulkánu Santorin, jako jsou zemětřesení nebo přívalové vlny.

Další námořní přístav a vrak z byzantského období byl objeven výpravou pod vedením podmořské archeoložky jménem Elpida Hadjidaki Marten. Lze předpokládat, že přístav sloužil byzantskému císaři Nikeforosovi II. v roce 960 jako základna pro dobývání Saracénů, kteří si Krétu podmanili v roce 826.

Od přístavu St. George na ostrově je to ještě 30 minut chůze k ruinám staré benátské kaple, v jejíž těsné blízkosti byla vystavěna a v roce 1958 vysvěcena kaple nová, která je zasvěcena svatému Jiří.

Kozy kri-kri

Dnes je ostrov přírodní rezervací, žijí zde vzácné druhy ptáků a především divoké horské kozy kri-kri (nebo také agími), které se tu bohužel objevují jen velmi sporadicky. Křížením s kozou domácí se totiž rozmnožila nová rasa, kterou se ovšem snaží na ostrově vymýtit a znovu obnovit chov geneticky čisté rasy kozy horské, jejíž jedince se podařilo přechovat v jeskyních vysoko v horách.

Kozy byly domestikovány před 10 000 lety a již v mladší době kamenné dovezeny mínojskou civilizací na ostrov Kréta. Agími je zobrazena téměř ve všech mínojských sídlištích. Ještě v minulém století žily kozy divoké téměř ve všech pohořích na Krétě, dnes jsou ale bohužel k vidění jen na pohlednicích nebo v zoologické zahradě v Chanii.

Kozy kri-kri jsou zvláštní rasa, příbuzná koze domácí, ale mnohem větší. Obě pohlaví mají nápadné, dozadu ohnuté rohy, přičemž samečkové mají rohy mnohem mohutnější a větší než samičky. Kozy dorůstají délky 1,30 cm a výška zad je až 80 cm. Jejich srst je hnědá a na hřbetu mají od hlavy až k ocasu černý pruh. Dokáží doskočit 10 m daleko, žijí v menších skupinách, ale v době mimo páření žijí samečkové samotářským životem.